Názvy jednotlivých zubů: Co nám říkají o naší anatomii

Každý z nás má 32 zubů. Ale kolik z vás ví, jak se přesně jmenují ty, co jsou za koutem? Nebo proč některé zuby mají tak divné názvy jako stoličky nebo kořenové zuby? Názvy zubů nejsou jen technický žargon od stomatologů - jsou to vlastně mapy vaší čelisti. Každý zub říká něco o tom, jak jste se vyvinuli, co jste jedli před tisíci lety a jak vaše tělo funguje dnes.

Zuby nejsou všechny stejné - a to je přesně ten klíč

Pokud byste se podívali na zuby svého psa, kočky nebo dokonce na zuby některého z primátů, všimli byste si, že mají jiný tvar, jinou velikost a jiné funkce. Lidé taky. Naše zuby nejsou náhodně rozmístěné. Jsou pečlivě uspořádané podle toho, co potřebujeme dělat s jídlem: řezat, trhat, mlet a rozdrtit. A každý typ má svůj název, svůj účel a svou pozici.

V lidské čelisti rozlišujeme čtyři hlavní skupiny: řezáky, špičáky, přední stoličky a zadní stoličky. Každá skupina má své specifické vlastnosti. Nejde jen o to, jak vypadají - jde o to, co dělají. Když spolknete kousek jablka, řezáky ho nejprve odříznou. Když potom roztrhnete maso, přijde řada špičáků. A když nakonec jídlo rozdrtíte na kaši, pracují stoličky. Bez tohoto systému byste nemohli jíst většinu toho, co dnes jíte.

Řezáky: vaše přírodní nožíky

Řezáky jsou ty, co vidíte hned, když se usmějete. Jsou ploché, ostré a leží uprostřed čelisti - čtyři nahoře, čtyři dole. Celkem osm. Jejich úloha je jednoduchá: řezat. Když jste dítě a kousnete do chleba, právě řezáky dělají většinu práce. Mají jeden kořen a tenký, ostrý okraj, který se dokonale hodí na přeřezávání měkkého jídla.

U dětí se jmenují mléčné řezáky. Ztrácí se kolem 6. roku života a nahrazují se trvalými. Pokud máte zubní prohlídku a stomatolog řekne: „Máte špatně zarostlý řezák“, víte, o který zub jde. A když vás někdo požádá, abyste „zubní řezák“ vytrhli z pohledu, myslí tím právě ten střední zub.

Špičáky: křivé nože, které trhají

Na každé straně řezáků sedí špičáky. Mají ostrý, kuželovitý tvar a jsou nejdelší zuby v ústech. Celkem máte čtyři - dva nahoře, dva dole. Vypadají jako malé zuby, ale jsou to vážní pracovníci. Když jíte hovězí steak nebo kousek hrušky, špičáky ho uchopí a roztrhnou. Díky jejich tvaru můžete trhat i tvrdší potraviny, které by řezáky příliš nepřekonaly.

Špičáky mají nejdelší kořen ze všech zubů. To je důvod, proč se při jejich vytahování potřebuje více času a opatrnosti. V některých kulturách se špičáky považovaly za znak síly - proto se v umění často zobrazují jako výraz agresivity nebo důstojnosti. A ano, když někdo řekne „máš špičáky jako vlk“, myslí tím přesně tyto zuby.

Přední stoličky: první mlečné zuby

Po špičácích přicházejí přední stoličky. Jsou to ty, co mají dva kořeny a plochý, ale ne tak ostrý vrchol. Mají tři zuby na každé straně - tedy šest nahoře a šest dole. Jejich úloha je mlet jídlo na menší kousky. Když už řezáky a špičáky zpracovali potravu, přední stoličky ji začnou rozdrtit.

U dětí se jim říká mléčné přední stoličky. Ztrácí se kolem 9-11 let. Jsou menší než jejich trvalé náhrady a mají jemnější sklovinu. Pokud jste někdy měli zubní bolest v oblasti mezi špičákem a zadní stoličkou, pravděpodobně jste cítili některý z těchto. A když stomatolog řekne: „Máte kariés na přední stoličce“, víte, že se jedná o zub, který je třetí od středu.

Zadní stoličky: vaše hlavní mlecí stroje

Zadní stoličky jsou ty největší a nejsilnější zuby, které máte. Jsou na konci čelisti - tři na každé straně, celkem dvanáct. První zadní stolička vyrůstá kolem 6 let, druhá kolem 12 a třetí (tzv. zoubky) kolem 17-25 let. Mají čtyři kořeny a velkou, plochou hladinu, která je ideální pro mletí a rozdrcení tvrdého jídla - jako je ořechy, zrní, maso nebo sušenky.

Jejich struktura je složitá. Na povrchu mají více vršků a hluboké drážky, které zachycují jídlo a zabraňují mu, aby se vysunulo. To je důvod, proč se u nich často vyskytuje kariés - když se nečistí správně, zůstává jídlo v těchto drážkách a bakterie se tam rozmnožují.

Zadní stoličky jsou také nejčastějším důvodem, proč lidé chodí na zubní operace. Třetí zadní stolička (zoubek) se často nevejde do čelisti, roste šikmo nebo je zcela zatažená. V takovém případě se odstraňuje - a to je jeden z nejčastějších zubních zákroků v dospělosti.

Zuby nejsou jen o jídle - jsou i o vaší historii

Když se podíváte na zuby některých pravěkých lidí, vidíte, že jejich zuby byly jiné. Více zubů, větší špičáky, silnější stoličky. Proč? Protože jedli syrové maso, surové kořeny, tvrdé semena. Lidé se vyvinuli, aby jeli různě - a zuby se přizpůsobily. Dnes už nejíme tak tvrdé potraviny, ale naše zuby zůstaly stejné. A proto se nám stále častěji vyskytují problémy: přetížení, zubní káva, špatný vývoj čelisti.

Stomatologové se dívají na vaše zuby jako na historický dokument. Když vidíte, že máte zubní kariés na zadní stoličce, znamená to, že jíte hodně cukru. Když máte špičák, který roste šikmo, může to znamenat, že vaše čelist je příliš malá. Když vám chybí jeden zub, může to být důsledek dědičnosti nebo úrazu. Vaše zuby nejen mlejí jídlo - říkají, jak jste žili.

Co dělat, když vám některý zub chybí?

Když ztratíte zub - ať už kvůli kariésu, úrazu nebo věku - vaše zbylé zuby se začnou posouvat. Stoličky se mohou přesunout do mezery, špičáky se mohou vychýlit, čelist se může zmenšit. To vede k problémům s kousáním, mluvením a dokonce i k bolestem hlavy.

Někdo si myslí, že když chybí zadní zub, nevadí - když ho nevidíte. Ale to je chyba. Zadní stoličky jsou základem vaší čelisti. Pokud je ztratíte, může se vaše tvář zmenšit, kůže pod bradou se může zvětšit a můžete začít vypadat starší. Proto je důležité ztracený zub nahradit - implantátem, mostem nebo zubní protézou.

Zuby jsou vaše tělo v detailu

Když se podíváte na své zuby v zrcadle, nevidíte jen bílé kousky. Vidíte výsledek tisíciletého vývoje. Vidíte, jak vaše tělo přizpůsobilo svou stavbu tomu, co jíte. Každý zub má své jméno, protože má svou funkci. A když je poznáte, už nebudete mluvit jen o „zubech“ - budete vědět, který je který, proč je tam a co dělá.

Příště, když vás někdo požádá, abyste se usmáli, nejen se usmějte. Vězte, že za tím úsměvem stojí osm řezáků, čtyři špičáky, šest předních a dvanáct zadních stoliček. A každý z nich má svůj příběh.