Proč je tak málo zubařů? Skutečné důvody za krátkou dobou v Česku

Na každým rohu Prahy vidíte plakáty s nabídkami zubních ordinací. A přesto, když potřebujete nového zubaře, zavoláte na pět míst a všude vás přesunou na seznam čekajících - na tři, čtyři měsíce dopředu. Proč je tak málo zubařů? Není to otázka jen Prahy. To samé platí pro Brno, Ostravu, Plzeň. A přitom všichni říkají, že stomatologie je výdělečná profese. Tak proč se do ní nikdo nechce dostat?

Studium je delší než kdekoliv jinde

Chcete se stát zubařem? Musíte nejdřív absolvovat šestileté studium na lékařské fakultě. To je o rok déle než u většiny jiných lékařských oborů. A potom? Není to konec. Musíte projít dalšími čtyřmi roky specializace. Celkem tedy deset let, než se můžete jmenovat zubním lékařem. A to všechno za cenu, která se pohybuje kolem 2,5 milionu korun - bez ohledu na to, zda jste z Česka nebo zahraničí. Někdo to vysvětluje tím, že zubař musí znát nejen anatomii, ale i techniku, materiály, estetiku, psychologii pacienta a zároveň vědět, jak správně vedené kanceláře fungují. To není jen lékařství. To je celý business.

Porovnejte to s lékařem obecné praxe, který se specializuje jen na tři roky. Nebo s psychiatrem, který má pětileté studium a tři roky specializace. Zubař má nejdelší výcvik ve všech lékařských oborech. A přitom většina lidí si myslí, že je to jen „vrtání a plnění“. To je přesně ten problém. Nikdo nevidí, kolik práce za tím skrývá.

Práce je fyzicky náročnější, než si lidé myslí

Představte si, že celý den sedíte na židli, která je vysoká jen o pár centimetrů, a díváte se do úst jiného člověka. Vaše zápěstí je vždy v nesprávné poloze. Vaše krk a ramena jsou stále napjaté. Většina zubařů trpí chronickými bolestmi zad, krku a ramen. Někteří už po pěti letech práce potřebují fyzioterapii třikrát týdně. A to je jen fyzický aspekt.

Psychologický je ještě horší. Každý den musíte pracovat s lidmi, kteří vás neznají, věří, že je budete bolet, a často vás považují za „obchodníka s vrtákem“. Většina pacientů vstupuje do ordinace s úzkostí. Vy musíte být lékař, terapeut, poradce a zároveň klidný člověk, který neztrácí nervy, když vám někdo řekne: „To je příliš drahé.“

Na fakultě vás učí, jak ošetřit kariés. Ale nikdo vás nenaučí, jak zvládnout 12 pacientů za den, kdy každý má jiný strach, jinou zkušenost a jinou cenu, kterou je ochoten zaplatit. Tohle se naučíte až na poli. A mnoho lidí to prostě nezvládne.

Podnikání je nebezpečné a nákladné

Zubař, který chce otevřít vlastní ordinaci, potřebuje nejméně 3-5 milionů korun na počáteční investice. To zahrnuje: zubní křeslo, rentgen, sterilizátor, počítačový systém, nábytek, účetnictví, reklamu, a to všechno v ceně vysokého centra Prahy. A to je jen začátek. Každý měsíc máte náklady na elektřinu, vodu, údržbu, pojištění, zdravotní pojištění, daně. A pokud nemáte příjmy z prvního dne? Pak se dostanete do dluhů.

Co se stane, když vám přijde nový pacient s komplikovanou léčbou, která bude trvat šest měsíců? Musíte mu dát úvěr? Nebo mu říct, že to nejde? Pokud mu řeknete ne, ztratíte ho. Pokud mu řeknete ano, ztrácíte peníze. A to je jen jeden případ.

Ve většině zemí Evropy můžete pracovat jako zaměstnanec v veřejné ordinaci. V Česku to tak není. Většina zubařů musí být samostatnými podnikateli. A to je velký krok. Lidé se nechtějí stát podnikateli, když ví, že 70 % nových zubních ordinací selže během prvních tří let.

Peníze nejsou to, co si lidé myslí

Říkají: „Zubaři vydělávají miliony.“ Ale to je zvláštní mýlka. Většina zubařů v Praze vydělává mezi 60 000 a 90 000 korunami měsíčně. A to po všech nákladech. Když si vypočítáte, kolik hodin pracují za měsíc - 50, 60, někdy i 70 - zjistíte, že hodinová mzda je kolem 1 200 Kč. To je méně než u řidiče nákladního auta, který má přesuny přes celou Evropu.

A co když vám přijde pacient, který potřebuje kompletní náhradu zubů? To je 200 000 Kč. Jak to vám zaplatí? Ne všechny pojišťovny to pokryjí. A pokud pacient nechce platit, nebo chce splátky? Vy to musíte zvládnout sami. A to znamená, že většina zubařů nevýdělává z léčby - výdělávají z toho, že se snaží přežít.

Největší výdělek mají zubaři, kteří mají vlastní laboratoř, vlastní techniku a vlastní marketing. Ale to je 5 % všech zubařů. Zbytek se snaží jen nezahynout.

Neexistuje žádná podpora pro mladé zubaře

Většina zubařů se učí na fakultě, ale nikdo jim neřekne, jak to bude potom. Nikdo jim nepředstaví, co znamená vlastnit ordinaci. Nikdo jim nepoví, jak se vyhnout běžným chybám. A pak přijde den, kdy se z nich stane zubař. A najednou jsou sami. Bez mentora. Bez zkušenosti. Bez peněz. A bez podpory.

Ve Švédsku mají státní programy, které finančně podporují nové zubaře v prvních dvou letech. V Německu mají výměnné programy s většími ordinacemi, kde se mladí zubaři učí od zkušených kolegů. V Česku? Žádná podpora. Žádné granty. Žádné stáže. Jen „dělejte to sami“.

Proto mnoho absolventů jde do zahraničí. Do Rakouska, Německa, Švýcarska. Tam mají lepší podmínky, lepší mzdy, lepší podporu. A vrací se jen zřídkakdy. A když se vrátí, už nechtějí otevírat ordinaci. Chcete pracovat jako zaměstnanec. A takových pozic je málo.

Co se může změnit?

Největší problém není v tom, že zubařů není dost. Je to v tom, že je příliš mnoho lidí, kteří si myslí, že tohle je snadná práce. A když to zkusí, zjistí, že to je jedna z nejtěžších, nejdražších a nejvyčerpávajících profesí v zdravotnictví.

Chcete-li změnit situaci, potřebujete tři věci:

1. Státní podpora pro nové ordinace - finanční granty na nářadí, rentgen, software. Nejen pro Prahu, ale pro celou zemi.
2. Mentorské programy - každý nový zubař by měl mít zkušeného kolegu, který ho vede první dva roky.
3. Přehodnocení hodnoty práce - lidé musí pochopit, že zubař není „vrták“ - je to lékař, inženýr, psycholog a podnikatel zároveň.

Bez toho se situace nezlepší. A zatímco se zubaři zastavují, lidé budou muset čekat. A čekat. A čekat.

Co dělat, když potřebujete zubaře teď?

Nečekáte. Jděte do regionů. V Brně, Ústí nad Labem, Zlíně nebo Hradci Králové je větší šance najít volný termín. Mnohé ordinace tam mají méně pacientů a více času. Nebo zvažte výměnné systémy - některé ordinace nabízejí „druhý termín“ v rámci větší sítě. V Praze to funguje. V Brně také.

Nebo se podívejte na kliniky při univerzitách. V Praze má Karolinum vlastní stomatologickou kliniku. Tam můžete dostat léčbu za nižší cenu, ale s delším čekáním. A přitom se léčí studenty pod dohledem zkušených lékařů.

Nejde o to, že zubařů není dost. Jde o to, že je jich málo, kteří jsou ochotni tohle dělat. A to je problém celého systému.